Kolik kapesného a od jakého věku?

Sedíte u snídaně a osmiletý syn se zeptá: „A dostávají moji spolužáci kapesné? Já žádné ale nemám.“ Najednou musíte na místě rozhodnout otázku, o které jste možná nikdy pořádně nepřemýšleli.

Kolik, jak často, a jestli si ho má vůbec zasloužit.

Nejste sami. Kapesné je jedno z prvních rozhodnutí, kterým rodiče v oblasti peněz čelí. A přitom kolem něj panuje spousta polopravd. Pojďme se na to podívat věcně.

Proč vlastně kapesné dávat

Kapesné není odměna za to, že je dítě hodné. Je to nástroj, se kterým se dítě učí to, co žádná přednáška nenaučí.

Co to znamená mít omezené peníze a rozhodovat se, jak je použít.

Když dítě dostane 100 korun a chce za ně zmrzlinu i nálepky, musí si vybrat. To rozhodování, ne peníze samotné, je to, co buduje finanční vzdělávání. Čím dřív se s tím dítě potká v bezpečném, malém měřítku, tím míň bolestivé budou jeho první velké finanční chyby později, v době, kdy už budou mít reálné důsledky.

Od jakého věku začít

Nejčastěji doporučovaný start je kolem 5 až 7 let. V momentě, kdy dítě chápe, že za peníze se dají koupit věci a zvládne základní počítání. Není to ale pevné pravidlo. Lepší vodítko než věk je konkrétní situace:

Pokud dítě začíná chtít věci v obchodě, srovnává se s kamarády, nebo se ptá „kolik to stojí“, je připravené.

Není důvod čekat na správný věk z nějaké příručky. Naopak, vše přizpůsobte vaší situaci doma a začněte, jakmile vidíte první signály zájmu.

Kolik dávat

Univerzální částka neexistuje, záleží na rozpočtu rodiny a na tom, co má kapesné pokrývat. Funguje ale jednoduché vodítko, které si můžete přizpůsobit:

Přibližně 10–20 korun na rok věku, týdně.

Sedmileté dítě tedy může dostávat kolem 70–140 Kč týdně, desetileté 100–200 Kč. Není to matematický zákon, je to startovní bod, který upravíte podle toho, co kapesné má a nemá pokrývat.

Důležitější než přesná částka je pravidelnost. Kapesné, které přichází nepředvídatelně nebo v různé výši, dítěti neumožní se naučit plánovat. A plánování je celý smysl cvičení.

Kapesné vs odměna za práci aneb proč na rozdílu záleží

Tohle je místo, kde se nejčastěji dělá chyba. Když kapesné podmíníte úklidem pokoje nebo umytím nádobí, propojíte v dětské hlavě dvě různé věci:

• Kapesné = nástroj na učení se s penězi hospodařit (dítě ho dostává, protože je součástí rodiny, ne protože si ho vydělalo)
• Odměna za práci navíc = samostatná věc, klidně existuje vedle kapesného, ale za úkoly, které běžně nejsou součástí chodu domácnosti (umytí auta, pomoc se zahradou)

Základní domácí povinnosti (uklizený pokoj, prostřený stůl) by měly zůstat odděleny od podmíněného odměňování. Dítě je dělá proto, že je součástí rodiny, ne proto, že za ně dostane zaplaceno. Jakmile propojíte úplně všechno s penězi, riskujete, že dítě přestane dělat cokoliv „zadarmo“/dobrovolně, včetně věcí, které v rodině prostě patří k sobě.

Co konkrétně říct, když se dítě zeptá jako první

Pár vět, které můžete použít doslova:

„Kapesné dostáváš proto, že jsi součástí naší rodiny, ne za to, že jsi hodná/ý nebo že něco uděláš. Je to na to, aby ses naučil/a rozhodovat, co s penězi uděláš.“

„Tohle je tvoje kapesné na tento týden. Co s ním uděláš, je tvoje rozhodnutí. Až ho utratíš, další dostaneš až příští týden.“

„Chceš si vydělat něco navíc? Umytí auta je služba navíc, za kterou platíme. Naopak uklizený pokoj ale k rodině patří tak jako tak.“

Tři body k zapamatování

1. Začněte, když vidíte zájem (nejčastěji 5–7 let), ne podle přesného věku z tabulky.
2. Orientační vodítko: 10–20 Kč na rok věku týdně. Pravidelnost je ale mnohem důležitější než přesná částka.
3. Kapesné a odměna za práci jsou dvě různé věci. Nemíchejte základní domácí povinnosti s penězi.

Chcete víc podobných konkrétních situací a vět, které fungují? Mrkněte na mého průvodce pro rodiče zDARma nebo na mini audio kurz Jak s dětmi otevřít svět peněz klidně, přirozeně a bez tlaku.

Evča – SlowMoney Parenting